|
Historie obce
Dnešní Březinu tvoří dvě bývalé samostatné obce - Březina a Proseč. Vzdušná vzdálenost od Brna asi 12 km. Obec leží v nadmořské výšce 420 - 430m. Výškové kóty v katastru dosahují až 520 m.
Jména obou obcí svědčí, že tyto osady vznikaly na lesní půdě a první osadníci mýtili les a zakládali usedlosti. Březina je v místě, kde rostly břízy. Podobně vedlejší vesnice: habr-Habrůvka, buk-Bukovina a
Bukovinka.  Jméno Proseč ukazuje na lesní proseky, tedy mýcení lesa, kde potom vznikala osada.
Obec Březina se poprvé připomíná v zemských deskách k roku 1365. Tehdy byla poddanskou vsí Čeňka Krušiny z Lichtenburka, pána hradu Ronova. V listině je uvedena jako Brzyezina. Hrad Ronov stával na strmé skále nad řekou Svitavou východně od Útěchova. Byl vystavěn kolem roku 1360. Po zániku hradu Ronova v 15. století přešla Březina do blízkého panství novohradského (Páni Černohorští z Boskovic, Nový hrad zbudoval moravský markrabě Jošt v letech 1371 -1414.) V obci byl usazen v 2. polovině 15. století zeman Jiřík z Březiny, jehož dvůr býval v místech, kde dnes stojí domy č. 9,10 a 11. Od roku 1604 byla Březina spjata s osudy Pozořic a jejich lichtenštejnské vrchnosti.
Proseč se poprvé připomíná v roce 1395. tehdy Sulek řečený Němec z Proseče (Prossyeczye ) prodal ves Obřany kartuziánskému klášteru v Králově Poli. Nepochybně vládl i v Proseči. Později obec patřila premonstrátskému klášteru v Zábrdovicích. Ve středu obce stával dvůr od bývalého Polákova hostince až po kapličku. V domě č. 105 bydlel správce dvora (štít tohoto domu je snad ještě pozůstatkem bývalého objektu). Dům č. 132 byl obydlím šafáře a č. 104,106 a 145 tvořily byty deputátníků. V místě, kde stojí domy 124.125 a 126 byly bývalé panské sýpky. Za sýpkou býval rybník. Brána vedoucí do dvora stávala mezi domy č. 128 a č.126. Ovčárna a chlévy pro hovězí dobytek stály v místech nynějších domů: 108, 109, 110 a 111. Bývalý hostinec u Poláků býval původně panskou hospodou zábrdovického kláštera.
V roce 1746 byla založena samota Nové dvory. Byl to panský dvůr pozořické vrchnosti. Do roku 1890 patřil k Proseči, od toho roku do obce Ochoz.
K Březině patřila samota Lhotky. Byla založena jako Nové dvory roku 1746. Od roku 1885 patří Lhotky do katastru obce Hostěnice. Na Lhotkách stával panský dvůr, později tam majitelé panství Lichtensteinové postavili myslivnu a hájenku a r. 1842 budovu, která sloužila lesním dělníkům jako ubytovna. Naposled je koupil hajný Josef Čapek. V posledních letech vzniklo na Lhotkách rekreační středisko, kde je asi 50 chat. Myslivnu s přilehlou zahradou a polem koupily v roce 1977 Královopolské strojírny na zřízení rekreačního střediska pro své zaměstnance, nedávno objekt změnil majitele.
Roku 1780 nastoupil vládu v Rakousku císař Josef II., který svými novotami a nařízeními zasahoval do způsobu života občanů své rozsáhlé říše. Zrušil mnohé kláštery - na 600 klášterů v Rakousku - a mezi nimi také klášter řádu premonstrátů v Brně – Zábrdovicích (24. 7. 1784). Po zrušení kláštera byl prosečský dvůr rozparcelován novým osadníkům z Čech. Majetek zrušeného kláštera připadl náboženskému fondu, který měl za úkol stavět nové kostely. Na majetek zábrdovického kláštera se konala veřejná dražba 6. prosince 1830 o 9. h. v budově gubernia v Brně (V budově vedle kostela sv.Tomáše). Za 220 000 zlatých jej získal František X. Dietrichstein, který zemřel v r. 1850. Křtinské panství dostala jeho dcera Terezie hraběnka Mensdorf-Poulli roz. Dietrichsteinová. Po její smrti 29.12.1856 její manžel Alfons Mensdorf-Poulli prodal panství roku 1864 hraběti Vincenci z Bubna-Litic za 600 000 zlatých. Staročeský rod hrabat z Bubna-Litic pocházel z Plzeňska. Když se hrabě z Bubna rozhodl křtinské panství prodat, dal se do stavby tak zvaného zámečku (nyní horní škola ve Křtinách). Poslední dvě léta žil v zámečku, kde 2. ledna 1888 zemřel ve stáří 82 let. Roku 1882 křtinské panství koupil Mořic Teuber. Otec Mořice Teubera, narozený v Broumově v Čechách přišel roku 1820 do Brna jako chudý tkalcovský tovaryš. Později založil vlastní podnik. Pro zásluhy na poli hospodářském a průmyslovém byl r. 1873 povýšen do stavu šlechtického. Teuberova dcera Adelína se provdala za Edvina Offermanna, okresního komisaře v Jihlavě, později místodržitelského radu. Po Mořici Teuberovi se stal majitelem křtinského panství za 495 000 zlatých roku 1894 kníže Jan II. z Liechtensteina. Kníže Jan II. se narodil roku 1840 v Lednici.
Vraťme se do Březiny a Proseče. Správu obcí před rokem 1850 vedl rychtář, pudmistr a dva konšelé. Rychtáře schvalovala vrchnost na návrh místních usedlíků, jejich návrhem však vrchnost nebyla vázána. Přísaha rychtářská zněla: “Já, XY, přísahám Pánu Bohu, všem Božím svatým, velebnému a nábožnému knězi, převoru a všem konventu kláštera zábrdovického, pánom našim i dědičným, že chci v mém úřadě rychtářském, věrně, právně a spravedlivě souditi, bohatému i chudému, domácímu i přespolnímu, sirotkům i vdovám křivdy nečiniti ani dopouštěti, panského i obecného dobra hleděti, jak nejdále můj rozum stačit může. Tak mi Pán Bůh pomáhej. Matka Boží a všichni svatí."
Posledním rychtářem v Proseči byl Karel Ševčík, č. 25, v Březině Pavel Černohlávek, č. 16. Rychtář v úředních věcech nosil vždy ozdobnou hůl. Pudmistr měl na starosti obecní hospodářství, vybírání daní a dávek a jejich odvod vrchnostenskému úřadu. Konšelé byli ku pomoci rychtáři a pudmistrovi.
Od roku 1850 byli voleni starostové. První starosta v Březině byl zvolen roku 1850 Pavel Šebela a v Proseči Ferdinand Ludl. Obecní správa se v prvém svém úsilí věnovala zřizování cest do polí, lesů a okolních vesnic. Bylo to zvláště spojení do Křtin, kam původně hlavní cesta vedla mezi Březinou a Prosečí k severu, než byla později postavena silnice od Brna k Jedovnicím. Druhá cesta, které obě obce věnovaly péči, byla k Bukovině a k Novým Dvorům. Ve finančním hospodaření Březiny v letech šedesátých minulého století příjmy obce plynuly z obecního lesa, nájmu polí, z příspěvku usedlíků a z příspěvku velkostatku z jeho lesa v katastrálním území obce. Obecní příjem v té době činíval celkem 250 až 300 zlatých. V Proseči býval obecní příjem přibližně o 50 zlatých menší.
Spojení obcí
Vyhláškou Ministerstva vnitra ze dne 7.12.1950 čís. 708/50 ve smyslu ustanovení zákona čís. 266/50 Sb., byla obec Proseč sloučena s obcí Březina v jeden správní celek pod společným názvem "Březina", z obvodu správního a soudního okresu Brno-venkov byla přikázána do správního a soudního okresu Blansko.
Obecní znaky
V kronice obce Březiny je zmiňována existence dvou pečetí. První kruhová pečeť s letopočtem 1635, jejíž vzhled je zachycen na obrázku, druhá oválná s letopočtem 1850. Obec Proseč měla dvě pečeti bez uvedení letopočtu. Přestože kronika uvádí existenci pečetí ještě po roce 1965, jejich současné umístění není známo.
Změny v zákonech po roce 1989 umožnily i obcím zřídit a používat obecní znaky a vlajky. Zastupitelstvo obce rozhodlo o zadání jejich návrhu odborné firmě a po schválení příslušnými orgány byly dne 18.prosince 2000 znak a vlajka obci Březina na půdě Parlamentu České republiky slavnostně uděleny předsedou poslanecké sněmovny panem Václavem Klausem. Vzhled znaku a vlajky vychází z názvu obce a heraldických figur na historické pečeti. Zde si můžete prohlédnout dokument o udělení znaku a vlajky.
Obecní znak
Obecní vlajka
Smutné okamžiky v dějinách obce
Historie každého národa i obce je provázena nejen radostnými událostmi, ale bohužel i smutnými a bolestnými.
Do dějin obou obcí se zapsal veliký požár, který vypukl na den sv. Jiří 24. dubna 1901 o 2 h. odpoledne v domě č. 24 u Dominika Kocmana. Podle vyprávění starých pamětníků, tehdy u Kocmanů škvařili sádlo na ohništi pod otevřeným komínem. Když do škvařícího sádla přilévali trochu vody, vzňalo se a vylétlo komínem. Vál západní vítr směrem na Březinu, hořící sádlo se trhalo na menší kousky a kam zapadlo, tam zapálilo. Tehdy byla všechna stavení kryta vesměs slámou a šindelem a při každém domě byla zásoba palivového dříví.
Požár zachvátil v Proseči následující domy a usedlosti: čp. 22, 23, 24, 25, 26, 29, 31, 32, 33, 37 a 38, celkem 11 domů. V Březině vyhořely domy čp.: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 35, 36, 38, 39 a 41. Celkem 26 domů a usedlostí. Celková škoda činila asi 250000 K. Shořelo mnoho šatstva, prádla, nábytku, hospodářských strojů a nářadí, obilí, píce i 6 kusů dobytka. Mnohým zbylo jen to, co měli na sobě, neboť většina občanů byla na polích při jarní práci.
Domkař a krejčí Josef Zachrdla poléval střechu svého domku, ale i to bylo zbytečné, neboť začala také hořet. Seskočil se střechy do úzkého dvorku, vběhl do domu, aby vynesl z domu tři malé děti. Pro velký žár se nemohli dostat ze dvorka na ulici a proto hledali záchranu ve sklepě. Všichni byly z domu čp. 30 Podsedky. Zanedlouho byli nalezeni ve sklepě všichni mrtví, zadušeni kouřem. Smrtelně nemocný domkař Josef Švehla z čp. 29 byl z bytu vynesen již pozdě s těžkými popáleninami, kterým zanedlouho podlehl.
Na místo požáru přijelo více okolních hasičských sborů i z Brna -, tyto však nemohly pro kouř a pálivý žár vniknouti do středu obce a započít hasící akce. Hasiči se stříkačkami mohli objíždět obec pouze humny, kde však nebyla potřebná voda, vodní zdroje - studny - byly uvnitř obce. Teprve příští den pozbyl oheň své prudkosti, a tak mohlo být započato s hašením dohořívajícího ohně v jednotlivých místech požáru. Ohněm zničené majetky byly tehdy pojištěny na malé částky a některé nebyly pojištěny vůbec. Bída a nedostatek pohořelých byla zmírněna veřejnými sbírkami peněz, šatstva, prádla, píce pro dobytek, obilí, bylo darováno i více kusů nábytku, některé druhy stavebnin a jiných potřebných věcí, které dovezli rolníci z Pozořic, od Slavkova, Vyškova, z Líšně, z Jedovnic a jiných míst. Hospodářská škola ve Šlapanicích darovala 1 000 ovocných stromků, neboť mnoho stromů také shořelo. Červený kříž poslal matrace, přikrývky, šatstvo a prádlo. Stalo se tak na intervenci poslance Josefa Hybeše. Občané se mu mnoho neodvděčili. Při nejbližších volbách obdržel v Proseči 3 hlasy a v Březině 5 hlasů voličů. Sbírka na penězích vynesla 18354,59 K. Vtom byly zahrnuty i dary: od císaře Františka Josefa I. 3 000 K, od Jana knížete z Lichtensteinu 3 000 K, od Zemského výboru v Brně 3 000 K a další dary 3 354, 59 K. Tento požár přinesl změny ve výstavbě obcí. Došková a šindelová krytina byla nahrazena pálenou tvrdou krytinou.
Obecní výbory obou obcí se na svých zasedáních usnesly, aby v tento výroční den požáru byla každoročně v křtinském chrámu sloužena mše sv. za účasti školní mládeže, členů sboru dobrovolných hasičů a všech obyvatel. Tato tradice se dodržuje dodnes.
Obyvatelé nebyli ušetřeni ani různých epidemických nemocí. Epidemie cholery v letech 1831, 1855 a během pruské vállky v r. 1866 si vyžádaly několi desítek obětí i mezi obyvateli Březiny a Proseče. Morové rány v letech 1619, 1622, 1625, 1643, 1669, 1679, 1742 a 1805 jistě postihly i naše obce, přestože v matrikách o tom není zmínka. Říká se, že listinný materiál byl v těch dobách úmyslně ničen, aby se jím nákaza v budoucnu nešířila.
27 obětí z řad obyvatel obou obcí přinesla 1. světová válka. Březina postavila padlým rodákům pomník z červeného křtinského mramoru, který byl slavnostně odhalen 27. září 1925.
Své oběti přinesla i 2. světová válka. Rok 1945 byl posledním válečným rokem. Již od 18.4. bylo slyšet vzdálenou střelbu, což nasvědčovalo tomu, že se fronta blíží. 24.4. se nad obcí objevila sovětská letadla a fotografovala německé pozice. 1.5. byla obec bombardována sovětskými letci.Dorazila také předzvědná část Rudé armády o síle 40 mužů. Němci začali z úkrytů pálit. Byli vyzbrojeni kulomety, tanky a za usedlostí č.p. 16 stály pohotově 4 děla. Část RA přišla do obce nezajištěna od obce Bukoviny. Až za podpory větší části vojsk byli Němci nuceni obec opustit. Během střelby byli občané ve sklepích. Němci kladli odpor v okolních lesích na Vysoké, kde zabili několik sovětských vojáků. Celkový počet padlých na území Březiny byl 38 sovětských vojáků, asi 3 němečtí a jeden civilista, Štěpánka Picková, která byla zasažena střepinou granátu a za stodolou u č.p. 32 bez pomoci vykrvácela. Několik německých vojáků bylo zajato.
|
